Občas se nás ptáte na způsob, jak vzniká šperk. Občas kladete sugestivní otázky jako například: „Kde berete inspiraci? Řeknete si: „Tak teď udělám náušnice“, a kreslíte tak dlouho, dokud nepokreslíte deset papírů nebo čekáte až vás „něco“ napadne?“
A my jsme zaskočeni, protože o něčem, na co se nedá sáhnout, co se nedá změřit ani zvážit, na co obvykle nestačí běžná slova, se nemluví snadno. Navíc jsme dva, a když spolu diskutujeme o nápadu a o tom, jak ho zrealizovat, nedokážeme nakonec odlišit, kdo z nás konkrétně přispěl jakým dílkem k hotovému návrhu.
Připadá mi zvláštní, že dokážu tak málo říci o něčem, čím přes dvacet let žiju a považuju to za běžnou součást svého života – tu tzv. inspiraci. A možná nastal čas, to konečně osvětlit jasněji.
Popravdě, někdy skutečně musím „vysedět“ návrh, ale raději mám, když mě to „samo kopne“ 🙂
Protože i tak, samotná inspirace bez další usilovné práce, prostě nestačí. Ale náhlá inspirace – nečekaný nápad (nebo jak to nazvat) – dá budoucímu šperku náboj, energii, která je hnací silou, udává rytmus a vyzařuje i z hotového šperku.
Nejlépe se takovéhle imaginární věci vysvětlují na příkladu, a proto se teď pokusím popsat, jak vznikl jeden z našich nejobdivovanějších prstenů, který si můžete prohlédnout v sekci Dámské prsteny.
Je to příběh jediné kapky rosy.
Obrovské, uchycené v mělké prohlubni, prozářené ranním sluncem, pokojně čekající na to až ji přemůže síla gravitace…
…já vím, mám sklon trochu přehánět, ale „Okamžik Inspirace“ je vždy takový – náhlý, nečekaný, velmi intenzivní, velmi barevný, na chvíli jakoby svět přestal existovat, a byla jen kapka rosy a paprsek slunečního světla v ní. Jen já a kapka a možná že já jsem kapkou. Trvá to jen mžik a je to velmi silné.
Chtěla jsem si všimnout kapky rosy? Myslela jsem na to, že by bylo fajn navrhnout nový prsten? Odpověď zní ne. Prostě to přišlo. A proto o tom říkám, že to „samo kopne“. Někoho inspirace prý líbá, ale mě, myslím, vždycky nakopne dávkou energie, která má tah na branku a obvykle vystačí až do vítězného konce :-).
Nápad je tedy na světě, co ale s tím? Bylo by úžasné mít takou kapku rosy na prstě, ale jak ji tam dostat a hlavně, jak ji tam udržet?
Svěřím se se svou vizí Petrovi a teď teprve začíná ta usilovná práce.
Mnoho dní přemýšlení, mnoho dní kreslení a překreslování, mnoho odboček a návratů na začátek, mnoho diskusí a pochybností, až se z toho vyklube konečný návrh.
Ale návrhem naše práce nekončí. Nejprve vyrobíme model, na kterém si ověříme technické řešení – především způsob uchycení briliantu – a pak následuje výroba prototypu a dolaďování detailů tak dlouho, až vznikne tvar prstenu, ze kterého se už nedá nic ubrat a zároveň mu nic nechybí. Je krásný, funkční a především, je tu jen pro tu „jedinou kapku rosy“ – diamant, zasazený v jeho středu.
Myslím, že při kreslení návrhu i při konečné realizaci je nejobtížnější udržet tu svěžest prvotní myšlenky. Nevzdat to, když se hmota vzpírá, když z toho pořád „leze něco jiného, než chci“. Když se to podaří, je to veliká radost a vložená energie vyzařuje i z hotového prstenu.
Časem jsem k zásnubnímu prstenu č. 1020 navrhla také náušnice a přívěsek, a dlouho jsem byla s „kapkami rosy“ spokojena. Až poslední dobou se mi v hlavě usadila myšlenka, že by bylo pěkné rozšířit tuto soupravu o snubní prsteny. Ale inspirace nepřichází a „vysezeným“ návrhům pořád „něco“ chybí :-).
Dámský / zásnubní prsten s diamantem, náušnice a přívěsek – souprava model č. 1020. Podrobné informace o zásnubním prstenu najdete na stránce Zásnubní prsten z bílého zlata.
Napsat komentář